Probudili jsme se kolem 8:00, dneska nám spánek pod moskitiérou docela chutnal, Eliška si střihla dokonce 12-ti hodinovou směnu, od osmi do osmi. Jelikož jsme zatím trochu opomíjeli historické památky (ty nejznámější jsou celkem mimo náš okruh a navíc dosti předražené a přeturistované), vydali jsme se po snídani do asi 10 km vzdáleného buddhistického chrámu Buduruwagala Temple (v překladu po jednotlivých slovech Buddha-obraz-skála), který není až tak známý. První polovinu cesty jsme využili bus, stále od odbočky z hlavní silnice zbývalo nějakých 5 km, po včerejších nachozených kilometrech se nám pěšky moc nechtělo, tak jsme domluvili na obě cesty tuktuk. Když jsme viděli, kudy vedla cesta, byli jsme rádi. Když jsme po chvilce míjeli metrového leguána (prý baby leguan) byli jsme ještě radši. Před chrámem nás přivítal postarší pán – průvodce, zaplatili jsme symbolické vstupné, Eliška si vypůjčila sárí na zahalení nohou a pokračovali jsme asi 300 m dále do džungle. Jak jsme zjistili, nejedná se úplně o typický chrám, ale o celkem sedm soch vytesaných do skály, kterým uprostřed vévodí 17-ti metrový Buddha. Vzniklo to dávno před námi, asi 2500 let. Celé místo působilo zvláštní tajuplnou až mýtickou atmosférou. Každopádně dobré rozhodnutí!
Vrátili jsme se zpátky do hotelu pro krosny a pokračovali jsme skrz tržiště na nádraží (mimochodem i kolem pojízdného chrámu s mnichy na korbě, holt když nemůže Mohamed k hoře…) I samotná cesta tržištěm může být pro nás Evropany velkým zážitkem. Prodává se vše, ovoce, zelenina, oblečení, různé pochutiny, sušené ryby, věci do domácnosti, oblíbené losy, simkarty atp. Hučelo to tady jako v úlu, prodejci se překřikovali, místní smlouvali a my nevěřícně koukali.
Ve Welawaye jsme naskočili v 11:30 na expres směr Colombo. Eliška zabrala poslední volné místo a já musel chvilku stát, když mě místní viděli, jak plápolám u zadních dveří, slitovali se a nabídli místo mezi sebou v poslední řadě. Prohodili jsme pár slov s párem z Německa, který mířil na jižní pláže. Autobusem procházel prodejce knížek s angličtinou pro děti, pusa mu tak jela, že by jednomu vymluvil díru do hlavy. Pěknou krajinou jsme se za hodinku a půl dostali do vesnice Udawalawa, startovacího bodu pro všechny, kdo plánují návštěvu safari v Národním parku Udawalawe.
Měli jsme zabookovaný hotel s příhodným jménem Happy Elephant. Ohledně pana Happyho, jak se majitel jmenuje, jsme načetli výborné reference a vše se začalo potvrzovat hned po příjezdu. Obdrželi jsme welcome drink v podobě mangového džusu, dohodli se na zajištění 4-hodinového safari (dělají i půldenní a celodenní, ale to nám přišlo zbytečně moc času), ubytovali se do jednoduchého pokoje a netrpělivě očekávali příjezd našeho průvodce. Vedle ceny za džíp s průvodcem platíte ještě vstup do parku pro sebe, auto a daň, konečná částka se vyšplhá na místní poměry dosti vysoko, ale už teď můžu prozradit – vyplatilo se.
Tento park (založený v roce 1972, 31000 ha) je proslulý zejména díky slonům, kterých tu žije přes 600. Hned asi po 200 m po vjezdu dovnitř obdivujeme prvního samce (ti se většinou ve stádech nepohybují, jsou spíše samotáři), který se poléval bahenní vodou v malém jezírku. Byli jsme od něho asi 5 m, velikostí naháněl strach, průvodce nás ubezpečil, ať v klidu fotíme, že nemá období říje (snad myslel toho slona). Nikdy jsem si nepředstavoval, že uvidíme takovýto kolos žijící prakticky ve volné přírodě a z takové blízkosti (to jsem nevěděl, co nás během příštích 4 hodin ještě všechno čeká).
Postupně jsme míjeli první rodinky slonů a samostatné samce. Srílanští sloni většinou nemají kly, pouze asi 3 ze 100, což je zvláštní. Park je tak obrovský, že nelze projet celý, ale náš průvodce přesně věděl, kam zajet a lámanou angličtinou vysvětloval, co, kde a jakým způsobem žije. Často ukazoval konkrétní druh přímo v obrazové encyklopedii. Po asi třech hodinách, kdy jsme spatřili postupně další slony, nespočet pávů a dalších druhů ptáků (ornitolog by si tady taky pošmáknul), opice, bůvoly, indické jeleny, krokodýly a také leguána, nám na chvilku zatrnulo. Vjeli jsme s džípem na volnou planinu, kde dominovala stáda bůvolů a slonů, a při projíždějí kolem tříčlenné sloní rodinky se zničehonic jeden z nich rozběhl proti autu a těsně před ním zastavil. Řidič zareagoval, smíchem, prý si chce hrát. Tohle prý nebyl útok, to bychom poznali, asi měl tedy pravdu, navíc nemají to období říje, tak asi jo.
Abych to nějak shrnul, nic takového jsme v životě nezažili a budeme asi dlouho vzpomínat. Srílanka nám ukázala další ze svých mnoha krásných tváří. Sloni jsou ode dneška bezpochyby moji nejvíc nejlepší zvířecí kamarádi (promiň Time – náš pes).
Do hotelu jsme se vrátili slušně “vyfoukaní” z jízdy džípem už za tmy. Dohodli jsme se s panem Happym, že nám připraví večeři (docela máme hlad, od snídaně jsme toho moc neměli). Dnes měl na meníčku nudle s kuřecími kousky v pikantní omáčce, souhlasili jsme. Poseděli jsme v restauraci u svíčky, pořádně se nacpali opět vynikajícím jídlem, dorazili se banány, mangem, místním pivem a lokem slivovice. Asi praskneme. Uleháme do postele a nad hlavou nám po stropě pádí malý gekon, no snad nás v noci nesežere. Máme moskitiéru. Mimochodem, teplou vodu dneska taky neměli, asi nechodí nakupovat nebo co. Dobrou.
“Nebojte, jen si chce hrát.”
– ledově klidný průvodce na safari
Růžena
Už jsem tu zase, putuji pomalu s vámi, ale jen po mapě /to vstávání a ty kopce bych asi nedala, ne asi ale určitě ne./Je dobře, že spíte po hotelích a pensionech a ne pod širákem, nebo ve stanuPřeci na ty zvířátka co tam žijí nejste zvyklí, no a ty zvířátka na vás určitě také ne.Zírám co už jste vyzkoušeli v dopravě, ale stejně si asi Elda nejvíc užívá pěší chůze, hlavně po vrškách s kamarádkou krosnou. Ale myslím že příroda , kterou vidíte kolem sebe a ten východ slunce za to stojí, jjsou
tokrásné záběry. Ten malý dopravní prosředek mě docela uchvátil, to je svezeníčko že.
To víte to nejsou 4 kola a pohodička. Když jsem to viděla tak se ani nedivím Eldě, že se tě drží jako klíště , určitě měla strach že ji někde v zatáčce ztratíš.
Eldo jen se drž, taky by při tom houkání nepostřehl, že tě někde ztratil.Doufám,že až přijedeš domů, tak na tento úkon zapomeneš, taky by ses asi nedoplatil pokut pro rušení klidu. Vedou se vám krásné fotky ,takže vidíme alspoň krásnou přírodu a vše okolo. Ty čajovníkové plantáže jsou super i s těma sběračkama, ty chudinky šlapou bosky a ani neví co mají pod nohama, to musí být docela hustý ne? Je to docela tvrdý chléb a my tady pořád něco kritizujeme.No myslím, že pro nás češky to není to pravé ořechové.Díky za SMS
ani jsem vám to nezáviděla , že zase někam šlapete pěšky, ještě že je ten tuktuk,
alspoň se občas trochu svezete.
No v pátek jste teda měli vzrůšo. to tržiště bych ráda viděla, to by bylo pro mě ani nohy by mě nebolely.Zážitky máte tedy husté, Jste hodní, že s námi o ně podělíte. Když jsem viděla toho slona tak mi až mrazilo. Říkám si ,nemusíš mít všechno Měla jsem sterost, abyste nestrádali a měli co jíst a pít, ale jak je vidět,tak se o vás všude docela pečují. Jídlo vypadá na fotkách docela pěkně, doufám že i tak chutná.No a tu teplou vodu si holt musíte odpustit, jste mladí a to zvládnete, to víte když není tak není.Tady prší a sněží dohromady, no zima. Tak si to ještě užijte, hlavně že se vám líbí vaše dovolená. Je tam pár chyb, ale to musíte prominout, je večer a už se vidím v posteli.
Tak na sebe dávejte pozor, opatrujte se a my se už těšíme. Pa Pa
Dana
Tak vás zdravíme, cestovatelé……užívejte, ale hlavně se opatrujte…..deník je super, čekáme každý den na pokračování :-)….líbá Danuš a Peťa