Cestopis Malajsie 09 – 23.7. 2017 – Kota Bharu

Dnes to pro vás asi nebude příliš zajímavé (více než polovinu dne jsme strávili na cestě), ale pravidelným čtenářům prostě dlužíme kompletní servis. Nasnídali jsme se na terase v nejvyšším patře hotelu Pariss, hranolky a smažené nudle nás však příliš kolem 8:00 ráno nezaujaly. Sedli jsme na Uber (auto značky Proton Alza, ani nebylo zelené) a mířili na letiště Johor Bahru, letěli jsme přesně na čas, zbyla na nás úplně poslední řada v menším Airbusu do Kuala Lumpur.

Jelikož bylo na obloze dost oblačnosti, při klesání jsme okusili slušnou horskou dráhu. Ani by tolik nevadilo, že člověk úplně nadskakoval ze sedačky, příjemné to však vůbec nebylo. Spíše bylo velmi obtížné vyrovnávat právě zakoupený nápoj držený v ruce. V největší turbulenci se prostě nedalo nic dělat a asi tak polovina obsahu kelímku vylétla do vzduchu a dopadla přesně na hlavu přede mnou sedícího asi 50-ti letého Inda. Opravdu mi ho bylo líto, Elišce taky, ale z nějakého důvodu se jí nepodařilo zastavit smích až do KL. Omlouval jsem se za nás oba. Jednalo se o sladký jontový nápoj. Inda jsme potkali ještě později u kufrů, musím uznat, že jeho patka držela perfektně. Na svou obranu, polil jsem i sebe a Elišku.

Naobědvali jsme se a plynule přešli na navazující spoj do Kota Bharu ve státě Kelantan, bohužel měl hodinové zpoždění, čas jsme využili na kávu s dezertem a sledování Big Bang Theory. Tento další hodinový let byl o poznání klidnější. Přistáli jsme a rovnou zakoupili jízdu taxi k městu Kuala Besut, odkud míří lodě na Perhentianské ostrovy, kam se přesuneme zítra ráno. Stát Kelantan je znám tím, že místní ve většině vyznávají islám, nápisy jsou zde všude, místo anglicky, arabsky. Cestou jsme usoudili, že je zde oproti jiným částem Malajsie, které jsme viděli, o dost více volně se pasoucích krav a hořicích odpadků. Převažují zde i motorky s minimálně 3-4 pasažéry.

Cesta taxi vás do Kuala Besut vyjde na 78 MYR, platí se u pokladny na letišti, nikoliv přímo taxikáři. Veřejná doprava tu prakticky neexistuje, Uber také ne. Koupili jsme rovnou i zpáteční jízdenky speed boat na Perhentian Islands (70 MYR / os.) a vybrali peníze z bankomatu (na ostrovech není ani banka ani bankomaty).

Dnes jsme se ubytovali v pěkném resortu Tok Aman Bali nedaleko přístavu. Velký pokoj s terasou a oknem s výhledem na řeku upoutá především prosklených oknem z koupelny. Lze tedy sledovat tv z vany, a nebo můžete sledovat přímo z postele toho, kdo se koupe. Ani jedno asi nevyužijeme. 🙂 Vykoupali jsme se raději v příjemném bazénu a nakoukli k moři, obojí mělo jednoznačně přes 30 stupňů. Následovala večeře, Eliška neodolala první čerstvé rybě. Zítra se těšíme do ráje. Když tam budou mít internet, ozveme se s pravidelnou dávkou emocí. Dobrou.

Hotel: Tok Aman Bali

Rady pro cestovatele: Jak se dostat z letiště Kota Bharu na Perhetians Island najdete v článku. Dodám jen, že nedoporučuji konzumovat studené ani teplé nápoje při velkých turbulencích v letadle. 😀