Ono dohromady není co vypravovat, ale vlastně ano, byl to opět zajímavý den. Ráno jsme se vzbudili kolem 7:00 hod. díky budíku v části města zvaném Sepang, poblíž okruhu Formule 1. Časový posun se začíná srovnávat, nicméně do ideálu stále chybí dost. Na již druhé doporučení jsme stáhli a vyzkoušeli aplikaci Uber, je tedy trochu zvláštní, že jsme kvůli tomu museli jet do Malajsie. Mnozí znáte a možná i používáte, vy kteří nikoliv, pokusím se jednoduše vysvětlit. Jedná se o aplikaci založenou na spolujízdě, zadáte odkud kam chcete odvézt, aplikace najde dostupné vozy zapojené do sítě v okolí a nabídne volné řidiče včetně jejich hodnocení a ceny, pak už jen potvrdíte a čekáte. Většinou během chvilky jedete, zde za velmi solidní peníz. Nástupní taxa 1 MYR (5 Kč) a km za 0,69 MYR (3,5 Kč). Nejedná se o klasické taxi, řidiči nepotřebují licenci, prakticky nabízí spolujízdu tam, kam potřebujete, ve svém autě. Vtipné, že? V Praze i v Brně se klasičtí taxikáři na Uber dost zlobí, tady to není tak horké. Abych to uzavřel, první jízda z hotelu před vchod letiště (12 km) stála 10 MYR (50 Kč). Skoro levnější jak metro.
Byli jsme zde asi 2 hodinky před odletem, posnídali jsme v McDonalds a provedli poslední úpravy a optimalizaci váhy růžové krosny, kterou bereme jako příruční zavazadlo (max 7 kg). Už jsme zkušení, krosna zapadla bez větší síly do rámu hodnotícím velikost zavazadel a vážila 6,9 kg, není nad dostatečnou rezervu. Vytiskli jsme si letenky, odevzdali druhý batoh a pádili k bráně K2. Vnitrostátní lety jsou směřovány na 2. terminál v KLIA. Někde jsme se dočetli, že lety v rámci Malajsie bývají často zpožděné, AirAsia dala článku za pravdu, po 30 minutách od plánovaného startu jsme se začali soukat do letadla (skoro nový Airbus A320 pro historiky a novináře). Při vstupu do letadla se ze všech vnitřních průduchů klimatizace linul kouř, prý desinfekce, ještě že v případě mylné informace sedíme řadu za nouzovým východem. Trošku to dnes házelo, ale za 55 minut už jsme dosedali na malé letiště na ostrově Langkawi. Z letištní plochy pěkně po svých, nedalo mi to a klasicky jsem fotil a natáčel. Místní příslušnice letového provozu na mě nevybíravě pískala píšťalkou, za kterou by se nemusel stydět ani sudí Colina v dobách své největší slávy. Paní asi měla něco společného s velkými bilboardy s přeškrtnutým fotoaparátem.
Prošli jsme kolem dvaceti stánků místních prodejců aktivit se speciálními slevami a předem objednaným Uberem jsme se odebrali k předvybranému hotelu blízko pláže, a vlastně i letiště, v jihozápadní časti ostrova zvané Pantai Cenang. Hotel nebyl nic moc, stejně jako jeho okolí. U čerstvého freshe z ananasu jsme vybrali alternativu a popojeli ještě jižněji. To už by šlo, pěkné chatky kolem jezírka, mimo hlavní silnici, s bazénem a snídaní. Ubytovali jsme se a vyrazili konečně k Andamandskému moři.
Elišce začala dovolená, zde o dost dřívě než na Srí Lance. Tohle všechno v den našeho desetiletého výročí (3+7) :-* . Na nebi bylo dost oblačnosti, i tak to slušně opalovalo a my jen tak blbli ve vlnách u břehu pozorujíc místní zábavu ve formě “pokusů o mrzačení” turistů zavěšených na padáku za lodí.
Poobědvali jsme v místní restauraci pizzu a vše zapili milkshakem a rozpustnou (prý lokální 🙂 ) kávou značky Nescafé ve vedlejším Café. Café v názvu retaurace zde evidentně nemusí znamenat opravdovou kávu v nabídce.
Jelikož mi babička nařídila, že musím Elišce každý den dopřát za její statečnost nějakou odměnu, a navíc byl ten speciální den, cestou na hotel jsme se stavili na malajskou masáž ve stylovém spa centru. Tohle jsme potřebovali. Dobrou.
Hotel: Casa Loma at Airis Sanctuary
Tipy pro cestovatele:
Využívejte na kratší vzdálenosti Uber, je to velmi levné a efektivní.
“Hepi žrny (happy journey).”
– malajská letištní hlasatelka s miloučkým přízvukem
Rosemary
Tak ten dnešní výlet se mi docela zamlouval, až na dýmající letadlo.No nikdy není vše OK, že. Tak si užívejte pláž a vodu, atˇjste fit. Za to včerejší putování si Eliška tu odměnu opravdu zaslouž. Tak si užívejte dovolenou a dávejte na sebe pozor.
Líbám, pa pa.