Cestopis Filipíny 10 – Sibaltan, Palawan

Kohouti už nás ze sna nebudí, dnes se to však povedlo baby leguánovi s jeho nezaměnitelným zvukovým projevem, kterým snad vábil samičku. Jestli se mu to podařilo či nikoliv nás nechalo zcela chladnými, vydali jsme se raději do naší plážové restaurace na banánové palačinky a čerstvý mangový fresh. Čas do oběda jsme využili posledním koupáním na krásné Nacpan beach a smlouváním s místní třikolkovou mafií. Boss byl neoblomný a zcela mimo mísu, vyčkali jsme na solitérního řidiče, který se těchto kartelových praktik neúčastnil. Dohodli jsme dopravu na východní pobrěží do hodinu vzdáleného městečka Sibaltan. Vybrali jsme ubytování skromnějšího vzhledu předem, zařízení s názvem View Grande prý slibuje krásný výhled, zejména při východu slunce. S řidičem jsme dokodrcali až do blízkosti, ale nebylo jednoduché místo najít. Nakonec se ale z hlavní silnice otevřela úzká pěšina.

Milý majitel s trikem, kterému vévodil nápis “All you need is love”, upaloval připravit pokoj (rozuměj bambusovou chýš). Po chvilce z něho vylezlo, že je vlastně podnik zavřený, že staví jídelnu a další bambusová obydlí a plánuje otevřít příští sezónu. Prý nechápe, proč mu sem lidé na základě doporučení bookingu stále jezdí. Možná by stačilo nabídku stáhnout, ale asi se mu nechce cestovat někam k elektrice a internetu. Když už hosté dojdou, nějak je ubytuje a pohostí, stejně tak i nás. Chatička byla nádherná ruční práce, stejně tak výhled. Navíc nám v dvoumetrovém pokoji otevřel i okenici, když se budeme chtít kochat výhledem na kopce v okolí. Jednalo se o první ubytování, od kterého jsme nemuseli hlídat klíče.

Vydali jsme se dolů z kopce na pláž Tapik, jež získala své jméno od prvního malého resortu, který se zde nachází. V restauraci jsme si dopřáli pozdní oběd a odpočívali v houpacích sítích. Společnost nám dělalo asi 7 psů různě hustého ochlupení. Zaujal nás asi 500 metrů vzdálený samostatný ostrůvek, proč se ho nevydat prozkoumat na mořském kajaku? Nakonec jsem se nechal ženou přemluvit i k této dobrodružné výpravě. Pádlovat ve vlnách bylo celkem náročné, Fuksa ze mě asi nebude. Na ostrově jsme vztyčili vlajku a oddali se dnešnímu poslednímu sluníčku, které pomalu zacházelo. Vlny nás cestou zpět sice hnaly trochu jiným směrem, ale nakonec jsem s pomocí svého háčka nasměroval plavidlo správným směrem.

V hotelu Ursula jsme se srandovním majitelem, který prý stále dluží nějaké peníze známému z Čech, dohodli nocleh a výlet po okolních krásách na moři na další den. Zcela se setmělo, objednali jsme čerstvý steak z tuňáka a zůstali zde na večeři. Pláž je zde dosti úzká, moře mělké, ale skoro žádný turista za tahle nepříliš známá místa stojí. S plnými žaludky jsme se vydali na stezku odvahy k našemu apartmá. Majitel už na nás čekal s baterkou. Ukázal nám, že jestli budeme chtít v pokoji svítit, stačí přiložit drátek na znaménko plus na vysloužilé baterii z automobilu, opravdu to fungovalo. Ulehli jsme na centimetr vysokou matraci položenou na bambusových kmenech a nic nebránilo pokusit se usnout. Dobrou.

Hotel: Vue Grande (toho času zavřený)