Cestopis Filipíny 08, 09 – Nacpan Beach, Palawan

Kdo by to byl řekl, že se ve stanu za doprovodu spousty neidentifikovatelných zvuků vyspíme do růžova. Snídaně dle vlastního výběru obsahovala vaječnou omeletu a monstrózní lívanec se sladkým přelivem. Vše jsme do sebe naházeli, abychom včas vyrazili na prozkoumání okolí na svěřené motorce. Osud tomu chtěl, abychom po 100 metrech chytili takový slejvák, že by mu místní standardní monzun mohl závidět. Otočili jsme to a chvilku přečkali na terase, kde jsme ještě pár minut zpět snídali. Na druhý pokus už jsme vyráželi s pláštěnkami v záloze. Rozloučili jsme se s větou, že se za 5 minut zase možná uvidíme.

Po chvíli jízdy “hlavní” silnicí jsme přibrzdili u cedulí označujících cestu k vodopádu. Zaparkovali jsme motocykl, nasadili boty do vody a vybrali povinného průvodce. Přišlo mi to trochu zbytečné, vzpomenu-li si, kolika kilometry džunglí už jsem Elišku na našich cestách bezpečně provedl. Ale budiž. Přispěli jsme okaté 15-ti leté Filipínce na studia značnou sumu a vyráželi vstříc dalšímu dobrodružství.

Před prvním brodem se k nám připojila ještě malá stydlivá sestra, měli jsme tedy průvodkyně dvě. Trochu náročnější půlhodinový pochod obsahoval pár klesání, brodů i stoupání. Z dálky už byla slyšet padající voda vodopádu Nagkalit-Kalit, byli jsme zde sami, výhoda toho jít za časného rána. Ochladili jsme se v jezírku, udělali pár záběrů a mířili shodnou cestou zpět. Chvilku před cílem nás zaujali místní kluci, kteří obouruční sekerou rozbíjeli spadané kokosy. Vydávané zvuky připomínaly spíše buvoly v období říje. Na druhé straně spektra si zase hrál půltucet nahých dětí v potoce, asi na koupelnu.

Naší další zastávkou byla pěkná pláž u cesty s názvem Lio Beach. Když člověk vyjede ven z El Nida, určitě najde místo, kde se mu moře zalíbí, tak jako my. Využil jsem vysokorychlostní internet k nahrání fotek, abychom se zase vydali na cestu zpět vrátit scooter a dobalit naše věci.

Majitel nám přislíbil odvoz zdarma na pláž Nacpan, kde jsme šťastně zamluvili den předem krásnou plážovou chatku, která byla k našemu překvapení volná. V mezičase při hledání klíčů od auta jsme ještě popili rozpustné kafe, abychom se na prašnou cestu vydali na scooterech s jeho bratrem, který druhou motorku pak dopraví domů. Klíče totiž nenašel, jejich bezstarostnost mě trochu udivuje, ale jsou pak schopni hledat a najít funkční řešení.

Zbytek odpoledne jsme strávili v moři s bodysurfem, na břehu nicneděláním a procházkou na pěknou sesterskou pláž kolem odkrytých pahorků na tělech lidí něžného pohlaví, v zátoce totiž přirozeně vzniklo něco jako nudapláž. Nuda to nebyla, navíc jsem kráčel v brýlích se zrcadlovými skly. Setmělo se, uzmuli jsme místo pod jedním z mála světel v restauraci u naší chatičky, a objednali čerstvou rybu. Rozfoukal se vítr, světlo se kymácelo a my jedli čerstvý dar moře. Představte si pitvat rybí kosti v “záři” stroboskopu, tak nějak se dá situace popsat. Nicméně chuť vše spravila a my nečekali a vyrazili jsme k našemu zahradnímu domku. Dobrou.

 

---

Dalšího dne jsme nemohli dospat, čekal nás totiž celodenní výlet po okolních ostrovech. V 8:00 jsme měli být nastoupeni před Šílenou opicí, vyšli jsme o něco dříve s tím, že si cestou obstaráme něco k snědku. Celá pláž ještě spala, úspěšní jsme byli až právě v baru u opice. Dosnídali jsme přesně v 8:00, když se z pokojů začali trousit pomalovaní hosté tohoto volnomyšlenkářského zařízení, včera zde byla totiž párty s malováním, evidentně na tělo. V čase, kdy jsme měli být už na moři, si spoluúčastníci teprve začali objednávat snídani. Jelikož jsme však lidé benevolentní a trpěliví, přečkali jsme tu neuvěřitelně dlouhou další hodinu bez náznaku rozladěnosti. Kapitán s posádkou mezitím naložil zásoby jídla a pití (rumu) na přistavenou loď. Zaujal nás i místní dodavatel piva, který dováží zásadně pomocí bambusového podstavce taženého pěkně rostlým buvolem.

Nasoukali jsme se na loď, napnuli plachty (obrazně řečeno) a mířili na otevřené moře. Po lehké hodince jsme přistáli na prvním místě, tzv. hidden beach, pláž byla tak skrytá, že dalo docela práci jí najít. Neuvěřitelně průhledná voda nabízela pohled až na dno. Pokračovali jsme dále k secret beach, ke které se dá dostat pouze malým průzorem ve skále, který musíte proplavat. Mezi dalšími body zájmu nám kapitán zpříjemňoval cestu neustálým doléváním rumového drinku s kolou. Ve sklence si tyto dvě tekutiny byly zcela rovny, 50:50, 1 ku 1, chcete-li. Občas jsme se zapojili i do diskuze s Američany, Brity a Švédkou.

Přistáli jsme na další pláži, kde nám posádka nachystala vydatný oběd. S plnými pupky jsme ještě nějakou chvíli dováděli ve vodě. Následovaly nádherné laguny (velká a malá) a další ostrůvky. Sem tam jsme šnorchlovali, plavali, skákali do vody a nebo jen lelkovali na lodi či na písku. Přijal jsem i kladné recenze na svou šnorchlovací masku z Decathlonu, která nabízí krásný široký výhled a možnost dýchat pusou i nosem. V krásných korálech jsme zahlédl i Nema, snad ho najdou.

Čas se naplnil, plni dojmů jsme zamířili k domovu. Rozumíme tomu, že je island hopping nejoblíbenější zdejší aktivitou, opravdu za ty peníze stojí (1900 pesos / osoba za trasy A+C). Dodržel jsem odměnu za statečnost a využili jsme nabídky místního spa studia, hodinová masáž bodla, masérka měla fantasticky horké a příjemné ruce. V chatce zůstáváme po dobré filipínské večeři ve vedlejší restauraci další noc. Dobrou.