Cestopis Filipíny 04 – Oslob, Panglao island

Kohouti opět nedali našemu budíku vůbec žádnou šanci být trošku užitečným. V 6:00 byl před naším pokojem nastoupený s autem otec majitele hotelu, který nás vezl už včera večer do města na večeři. Během 15-ti minut jsme dojeli při pobřeží na místo, odkud se dají podnikat výlety na pozorování velrybích žraloků. Zaparkovali jsme na volném plácku u silnice, na místo nás navigovalo snad šest místních. Bylo vidět, že je zde náš průvodce oblíbený, všechny znal.

Už z dálky jsme na moři viděli turisty ve vestách, na souši to šumělo jako v úlu. Celkem velkou frontu jsme minuli obloukem, stačilo následovat našeho řidiče. Z nějakého důvodu nám umožnili zaregistrovat se u stolku pro místní, asi už začínáme chytat barvu. Nemyslel jsem, že růžová je typickým znakem pro filipínce. Zaplatili jsme poplatek 1000 pesos za osobu (možnost šnorchlování), pozorování z lodi bylo o 500 levnější, potápění s přístrojem pak o 500 pesos dražší. Pak už jsme jen čekali na vyvolání našeho jména. Ještě musíte projít rychlým školením, jak se ke žralokům chovat. Nesmíte blíže, jak na 4 metry, dotyk je zcela nežádoucí. Za nedodržení může následovat tučná pokuta nebo vězení na 6 měsíců. Slušné vyhlídky. Po nějakých deseti minutách jsme se ocitli spolu s dalšími lidmi na katamaránu a mířili do blízké zátoky na ony obří žraloky.

Do vody se nám úplně nechtělo, ale váhali jsme jen chvilku. Hned při prvním pohledu pod hladinu jsme uviděli snad sedmimetrového obra, kterého krmil místní příslušník z malé lodi, nějak je sem nalákat musejí. Každé ráno sem připlouvají různě velká stáda, aby se ukázala objektivům fotoaparátů a GOpro kamer, snad i trochu kvůli tomu krmivu. Pořídili jsme pár pěkných záběrů, využili do syta stanovenou půl hodinu ve vodě a mířili zpátky na břeh, kam přijížděli další a další lidé se stejným zájmem. Dosti turistické místo, nicméně plavat s takovými obry byl určitě zážitek, který v bazénu na Slovanech asi nezažijeme.

Pokoupili jsme nějaký suvenýr za zvýhodněnou cenu, stačilo dělat, že k pár drobným máme jen velké bankovky a už jsme si to mířili k našemu vozidlu. Na plácku bylo totálně plno, naše auto bylo zatarasené asi pěti dalšími. Člověk by si i myslel, že navigátoři dají parkování nějaký systém, ale bohužel. Během chvíle kolem probíhalo asi 10 lidí s gestikulací vysloužilého znakového řečníka, překážející auta uhýbala z cesty a náš šofér projel vytýčenou uličkou s rezervou dobrých 3 cm na každé straně vozidla. Odvezl nás zpět do hotelu, kde už na nás čekalo sluníčko, snídaně a bazén.

V 11 hodin jsme z hotelu odjížděli tříkolkou směrem k přístavu, odkud pokračujeme na vedlejší ostrov Panglao (Bohol). No, nebyl to úplně přístav, spíše kotvící lodě u pobřeží. Podívali jsme se na sebe, jestli těch 100 metrů k lodi myslí vážně s krosnami na zádech. Naštěstí nás popovezli malým člunem a nemuseli jsme plavat. Na lodi už čekal zástup dětí, které nabízeli různé pochutiny a bychlazené pití z plastových beden. Během chvíle jsme vyplouvali, obchodně založené děti naskákali do vody a nás čekala dvouhodinová cesta po moři. Mimochodem, doplňovat palivo s cigaretou v puse je opravdu kumšt.

Dobili jsme ostrov Panglao kolem 2 hodiny po poledni, popovezli jsme se tricyklem na známou Alona beach, vyměnili tvrdou americkou měnu a poobědvali předraženou pastu se salátem. Měli jsme nyní v plánu půjčit motorku a dojet na naše vybrané ubytování. Sluníčko dnes opravdu pražilo, když už jsme měli téměř dohodu s místním zástupcem scooterové mafie, který měl oči temné jak smrt, všiml jsem si, že motorka nemá značku. Nechtěl nic podepsat a že prý je registrace v procesu, no problem. Intuice nás ochránila, cítili jsme černotu, doslova, ta pěkná motorka za potenciální problém nestojí.

Na Bohol Coco farm jsme tedy dojeli opět motorkou se třemi koly. Jedná se o háj plný přírodních chatek s fantastickou baťůžkářskou atmosférou. Zaregistrovali jsme se, vypůjčili scooter za polovinu ceny a šli se ubytovat do naší chatky bez elektřiny s názvem carrot (mrkev). Vedle nás jsou chatky špenát a banán. V noci to bude asi celkem výzva. Odložili jsme si věci a spěchali na blízkou pláž nachytat poslední dnešní bronz. Cestou zpět jsme ještě nahustili pneumatiky v nedaleké opravně za, v přepočtu, 4 Kč. Nechal jsem korunu dýško za expres. K večeři jsme ochutnali nějaké nudle, které jsme zapláchli 7% pivem značky červený kůň. Eliška je trochu nevrlá, ve společných sprchách na ubytování totiž neteče voda, ale místní opraváři dělají prý s kladivem, co se dá. (edit: voda ani v době psaní článku stále neteče). Takže dnes do postele na přírodno, brzy ráno ahoj, slyšeli jsme v blízkosti totiž hudrovat krocana. Dobrou.

Hotel: Bohol Coco farm