Cestopis Bali 11

Objednali jsme dnes snídani už na půl osmou, protože v 7:50 už jsme se měli hlásit do služby na nedaleké pláži. Včera jsme totiž zabookovali šnorchlovací výlet u potetovaného Indiána, v 8:00 prý vyplouváme. Trochu pomačkaný kapitán dorazil na crossové motorce asi v 8:10. Vybrali jsme ploutve a masky a šli jsme se nalodit, celkem nás jelo 5. Mladá Číňanka trochu zdržovala, protože na ní neměli velikost ploutví. Až nakonec po chvíli nějaký chlapík přinesl dětské, asi velikosti 2.

Jen, co jsme vyjeli z přístavu, zařadil kapitán vyšší rychlost a my zase téměř létali vzduchem. Tři dny po úplňku jsou prý největší vlny, něco na tom bude. První zastávkou byl tzv. Manta bay, Elišce se s vidinou toho, co tam může čekat, do vody moc nechtělo. Slíbil jsem však vodní rámě a případný bezpečný odstup od těchto vodních ptáků. Manta obrovská (největší druh rejnoka) může mít rozpětí v nejširším místě až 9 metrů, to už by mohla být solidní facka. Trvalo asi jen 5 minut, než se dva elegáni před námi zjevili. A pak další a další, slova jsou zbytečná, video snad dovezeme.

S užaslým pohledem jsme naskočili zpátky na loď a pokračovali dále k podvodnímu chrámu, kterému vévodil Buddha. I zde se jednalo o moc pěkný zážitek, který jsme si nenechali zkazit větším množstvím lidí. Poslední zastávkou byl korál poblíž mangrovníkového lesa, kde jsme byli na výletě předešlý den. To nebyly snad ani tisíce, ale spíš milióny pestrobarevných rybek na pár metrech krychlových. Vynikající nápad měl náš kapitán, když po mě do vody hodil nějaké krmení, ještě že nebyly ryby masožravé a já nejsem lechtivý.

Docela unaveni jsme zastavili na mexický oběd a zbytek odpoledne jsme strávili u bazénu. Navečer jsme ještě vyrazili na útes pozorovat západ slunce nad ostrovem Nusa Lembongan. Zamilovaným párům jsem dopřál trochu umělého větříku nad hlavami, abychom se už za tmy vrátili zpět. Cesta po západu slunce vypadá trochu jinak, ale nasadil jsem dálkové osvětlení a domů jsme trefili. Dobrou.