Cestopis Bali 08

Dnes jsme se vzbudili celkem brzo, ten výhled z balkónu jen tak neomrzí. Posnídali jsme a já pádil do města vyměnit peníze. Tvrdá americká měna tady příliš nevoní, mají raději ty jejich milióny. Abych to stihl rychleji, jel jsem na scooteru. Asi 10 minut jsem stál v úzké uličce za náklaďákem plným hlíny. Před ním už přešlapovaly ženy s plechovými mísami na hlavách, už se nemohly dočkat, až budou celé auto skládat a hlínu odnášet. Všimli jsme si, že je zde normální tuhle těžkou práci svěřit něžnému pohlaví. Chlap celou cestu s náklaďákem přece odřídil.

Po 10. hodině už jsme stáli na hlavní silnici a čekali na náš autobus, domluvili jsme se totiž s řidičem, že nás zde naloží, mimo záznam, mimo systém. Hlídač vedlejšího hotelu nám chtěl být nějak nápomocen, neuměl moc anglicky, tak dalo celkem námahu mu vysvětlit, že nic nepotřebujeme. Dokonce odjel na chvíli někam na motorce a trval na tom, ať počkáme. Co měl za lubem se už asi nedozvíme, autobusák byl přesný jak hodinky, v zadní části hromadného dopravního prostředku byla právě dvě volná místa. Nasedli jsme a mířili zpět na jih do nám známého Ubudu.

Posvačili jsme francouzskou bagetu s bešamelem a pokračovali dále do přístavního městečka Sanur, odkud plánujeme odplout na blízké ostrovy Nusa Lembongan a Nusa Penida. Po cestě jsme předvybrali hotel poblíž kotviště, abychom to ráno neměli nijak daleko. Sanur je jednou z prvních oblastí, kde propukl na Bali turistický boom, je zde spousta hotelů. Spíše se však jedná o tranzitní město sloužící přepravě na a z ostrovů Nusa, Lombok a Gili. Náš hotel přesně odpovídal zmíněnému, historicky musel být výbornou volbou, ale duch času a málo investic už se na něm začíná projevovat. Nicméně slunce konečně pořádně svítilo a my měli k dispozici pěkný bazén. 

Začalo se stmívat a my se šli projít po okolí, stále jsme odmítali nabídky všemožných (hlavně přepravních) služeb, zprostředkovatelé jsou zde extra neodbytní. Zakotvili jsme v blízké restauraci, která měla v názvu Mořské plody. Už už jsem objednával boloňské špagety, ale svědomí a pohled ženy mi nakonec nasměrovaly na čerstvý steak z lososa. K tomu všemu hrála živá hudba, kterou ozvláštnila skupina Číňanů, jež vystoupení přetvořila v karaoke párty. V jednu chvíli dostala nabídku odebrat se na pódium i Eliška, ale otáčela se za sebe na domělý předmět zájmu zpěvačky tak dlouho, až to velká žena s mikrofoném nakonec vzdala. Dnes spíme v posteli, která má na šířku 3 metry, konečně si od sebe taky chvilku oddychneme. Dobrou.