Cestopis Malajsie 11 – 25.7. 2017 – Perhentian Islands

V noci dost pršelo, ale asi je to tady normální, že je přes den krásně, navečer se zatáhne a pěkně bouří s deštěm. Snídali jsme na terase nad mořem a celý ostrov se probouzel do nového rána. Dnes nás čekal 3 hodinový šnorchlovací výlet (40 MYR / osoba) po zdejších korálech. Nasedli jsme na loďku spolu se sympatickou rodinkou Němců a vyrazili na první místo zvané Turtle beach. Hned nás průvodce upozornil, že je název zavádějící, že zde žádné želvy nejsou, ať si užíváme korály.

A bylo tedy co si užívat. Nádherně čistá voda spolu s bujným podmořským životem nabízela krásné pohledy pod hladinu. Člověk by vydržel pozorovat tu nádheru hodiny. Už nám i přestaly vadit medúzy, nic jiného ani nezbývalo. Jen mě trochu omezovaly zapujčené brýle. Buď mám něco s obličejem, nemám štěstí na brýle a nebo si je prostě neumím správně nasadit. Čas od času jsem vyléval vodu. Je to však vynikající na ucpaný noc, slaná voda dokáže divy s nosem alergika.

Druhým místem už byla opravdu pláž s potenciálním výskytem želvy mořské. Ani netrvalo dlouho a průvodce nás vyslal do vody, uviděl u dna obrovskou želvu. Byl to zážitek plavat s ní a pozorovat, jak se pase, uvidíte na videu. Bylo to naše poprvé, příště už z toho asi tak hotový nebudu. 🙂 Třetí zastávkou byl tzv. shark reef (žraločí útes). Nikomu se do vody moc nechtělo. Kapitán nás upozornil, jestli nějakého uvidíme, ať ho nehoníme a plaveme pryč. Zrovna to nás všechny napadalo, honit se se žraloky. Prohodil na Elišku, že dámy mají přednost, že může vyrazit první a že asi viděla příliš mnoho filmů. Eliška se mě držela už od lodi jako klíště, holt Čelisti už viděl každý. Ponor jsem si užíval, v jedné ruce kameru, v té druhé ženu. To se vám pak krásně plave. Kapitán šel do vody nakonec s námi, někoho to uklidnilo, někoho méně.

Na první pokus jsme viděli “jen” korály a spoustu barevných rybek, vrátili jsme se s nepořízenou na loď. Postupně se vraceli i další. S mladým Němcem a jeho strýcem nám to nedalo a šli jsme na druhý průzkum, já už bez otravných ploutví. Proplavali jsme až k útesu plnému kamenů a opravdu, byl tam, žralok. Škoda, že se mi nepodařilo ho pro vás natočit. Ale aspoň můžu trochu přehánět o jeho proporcích. Někdy je však důležitější, co člověk opravdu zažije a užije si, než to co se podaří zachytit na záznamová zařízení. Já si tohle tedy užil.

Vrátili jsme se v čase pozdního oběda. Trochu jsme odpočinuli a šli se najíst. Ve víře standardní stravy ve formě kuřete a rýže mi na stole přistálo rizoto s dvěma kousky kuřete a mořskými plody. Jednu krevetu jsem tedy ochutnal, zbytek musela sníst Eliška, na tohle ještě nejsem vycvičený. Zbytek dne jsme strávili na pláži polohou vleže. Šnorchlování nás slušně vyšťavilo. Večer se zatáhlo a začla pořádná bouřka. My jsme den zakončili vynikající večeří ve vedlejším hotelu a jdeme na kutě. Dobrou.

Hotel: New Cocohut Chalet

Tipy pro cestovatele: Šnorchlovací výlet na Perhentian Islands lze doporučit, korály v kombinaci s průzračnou vodou stojí za to. Vlastně kromě koupání v moři a dobrého jídla to je jedna z mála dalších možných aktivit.

“Ladies first.”

– kapitán šnorchlovací lodě