Dnešní ranní probuzení v našem třípokojovém bytě bylo čímsi zvláštní. Nevstávali jsme v 6:30, jak je u nás o víkendu pravidlem, ale ještě dokonce o hodinu dříve. Dobalili jsme poslední drobnosti, oblékli se do věcí odpovídajícím aktuálnímu tureckému počasí (30• C) a pomalu se chystali na odjezd směr letiště. Že to nebude úplně na Čechy stačit jsem zjistil záhy, po podání vláhy našim balkónovým květinám. Ale nedá se nic dělat, každá mikina navíc se pronese. A jednu už máme každý v batůžku.
Domažlickým expresem jsme byli na letišti za slabou hodinku. Jelikož si Eliška pořídila krosnu a byla by velmi ráda aby alespoň chvilku zůstala tak pěkně růžová, využil jsem služeb letištní balící služby a nechal ji omotat svítivě zelenou fólií. Vypadala jak zelená kukla po celonoční směně zkušeného pavouka. Vystáli jsme frontu za českým paralympijským týmem neslyšících atletů a u přepážky se dozvěděli, že jsme 30 minut stáli frontu pro již odbavené on-line a máme jít zase na konec. Ale jelikož jsem od přírody klidný tvor (jasně), ve vší slušnosti jsem paní u přepážky vynadal. On-line check-in jsem pro naši rodinu hbitě obstaral a už jsme mířili na pasovou kontrolu.
Letadlo mělo asi 40 minut zpoždění, dnes nám to nevadilo, při představě 10 hodin času v Istanbulu. Dvou hodinový let byl příjemný, kvalita služeb Turkish Airlines na úrovni. Vygooglili (omlouvám se za to slovo, ale fakt na google už dávno nevyhledávám) jsme již před nějakým časem, že tahle společnost poskytuje cestujícím s delším jak 6-ti hodinovým mezipřistáním, hotel nebo prohlídku města zdarma. Nebylo o čem, prošli jsme letištěm téměř na jisto (skrz duty free shop – potřebovali jsme se po letu navonět, v těhle chvílích volím vždy minimálně Calvin Klein) k místu shromáždění.
Během půl hodiny jsme se při krásném pobřeží dostali řádně vychlazeným autobusem do centra města. Následovala prohlídka obrovské mešity, bazaru, náměstí s parkem, to vše zakončeno tříchodovou večeří v příjemné restauraci. Ještě, že už to s jídlem nenatahovali, víte jak je Eliška příjemná, když má opravdu hlad? Město bylo velmi upravené a plné lidí, všude samé vlajky a výzdoby. Od spolucestujícího páru ze Slovinska jsme se dozvěděli, že dnes je to přesně na den rok, co zde při pokusu o vládní převrat zvítězila demokracie nad lží a nenávistí. Asi je tedy co slavit.
Vůbec to nebyl promrhaný den, čeho jsem se obával, ale příjemný náhled do kultury města, které leží na pomezí našeho a asijského světadílu. Jen škoda, že Elda ani po 20-ti minutovém hledání ve VictoriaSecret zpátky na letišti nenašla nic ve své S velikosti. Mohl to být ještě veselejší den.
Čekáme na 10-ti hodinový let do Kuala Lumpur v 1:30, zítra už tedy snad opravdu Malajsie. Dobrou.
Tipy pro cestovatele:
V případě, že letíte s Turkish Airlines a čekáte na navazující let v Istanbulu déle než 6 hodin, máte nárok zdarma na hotel (v noci) nebo prohlídku města s veškerým servisem včetně jídla (přes den). Nic se dopředu nerezervuje, stačí projít až za pasovou kontrolu a těsně před východem z letiště zcela vpravo u Starbucks vše vyřídíte.
“Věřím, že podpoříte tureckou ekonomiku.”
– průvodce bazaarem v Istanbulu
