Cestopis Filipíny 11 – Sibaltan, Palawan

Dnes jsme našli ráj, ale pěkně popořádku. V 6:00 už jsme okupovali naši verandu, abychom mohli nasát východ slunce, který stál opravdu za to. Kohout už dávno kokrhal, do vstávání jsme se tedy nemuseli přemlouvat. Záda dostala v noci pěkně na frak, matrace by nějaké 2-3 cm na výšku navíc snesla. Majitel prostřel stůl, dopravil horkou vodu a my už si užívali vůni čerstvě zalité kávy Nescafé 2v1. Polévková lžíce na zamíchání se tak tak vešla do hrnku. Následovala směs zeleniny naplněná v domácí placce spolu s volským okem. Prohodili jsme pár slov s postarším samostatným cestovatelem a pomalu se balili dolů k pláži. Mimochodem je zajímavé, kolik samostatných cestovatelů brázdí krásy naší planety.

Seběhli jsme s krosnami dolů z kopce právě včas, akorát u břehu kotvila loď, na které strávíme dnešní slunečný den. Letos jsme se docela opálili, tohle je vlastně poslední možnost jak tmavě bílou barvu ještě doladit. Divím se, že moje kůže proti slunci tentokrát prakticky vůbec neprotestovala vzdor vrozeným dispozicím. Na výlet po okolních ostrovech a korálových útesech tentokrát využijeme Celebské moře, které je z nějakého důvodu o dost teplejší než to Jihočínské na západním pobřeží Palawanu. Na výlet jedeme my dva, dvě sympatické Slovenky a pár ze Švédska. Komornější atmosféra a nepřítomnost dalších mnoha lodí nám vyhovuje mnohem více, než původní hopping v okolí El Nida.

První zastávkou je žraločí útes, Nema jsem v jeho typickém korálu opět našel, žraloky však nikoliv, ač jsem ve vodě strávil o dobrou čtvrthodinu více než Eliška. Srovnal jsem se s “neúspěchem” a mířili jsme na liduprázdný ostrov, kde posádka začala ihned s přípravou oběda. My se kochali křišťálově čistou vodou, palmami, bílým pískem a úžasným klidem.

Čerstvou rybu jsme doprovodili výměnou zkušeností na cestě po Filipínách s holkami z rodné země našeho současného premiéra v demisi. Zejména zážitky z Manily nám jen potvrdili, že byla dobrá volba omezit tam pobyt pouze na nutné přestupy.

Pokračovali jsme na další místo ke šnorchlování v blízkosti perlových farem. Chtěl jsem jich pár nasbírat pro manželku na náhrdelník, ale dobrá výchova a strach o život mi v tom nakonec zabránili. Koupím jí raději něco pěkného na sebe ve výprodeji. Pomyslnou třešničkou na závěr byl nádherný malý ostrůvek, kde jsme strávili dobrou půl druhou hodinu. Takhle nějak si představujeme ráj, vůbec se nám odsud nechtělo. Kapitán však zavelel a my museli nastoupit na náš červený katamarán. Vlny se od rána uklidnily, a tak bylo vcelku příjemné nedostávat sprchu co pátou vteřinu. V 17:00 jsme byli plní dojmů zpátky na břehu. Rozloučili jsme se se všemi a razili na výbornou pastu opět s čerstvým tuňákem. Prošli jsme ještě vesnici a dopřáli si místních služeb za rozumné ceny. Já nechal zkrátit účes, který pomalu v kombinaci se slanou vodou přecházel do mikrofonu a Elišce z nějakého důvodu obarvili nehty na rukou na růžovou barvu. V pokoji jsem naším 3D terminátorem usmrtil na deset komárů, aby nás naši předposlední noc na Filipínách nic nerušilo. Dobrou.

Zítra nás čeká přesun nejdříve do města Puerto Princessa, kde přespíme, abychom další den zamířili do Manily, odkud odlétáme opět přes Saudskou Arábii domů. Držte nám těch 15 hodin v letadle palce. Ty mínusové teploty v Čechách je fakt nebo se jedná zase o nějaké, v poslední době tak populární, fake news?