Probudili jsme se do slunečného rána, Eliška na nic nečekala a nasadila silnou zbraň proti slunci, letní šaty. Uhradili jsme pokoj a vzpomněli si, že jsme před 24 hodinami dávali prát prádlo, recepční evidentně zapomněl ještě víc, než my. Během deseti minut ho donesl a rovnou se omlouval, že ho nestihli vysušit a vyžehlit. Nic se neděje, ve zdejších podmínkách za nějaké 4 dny uschne, nebude-li pršet. Hlavní ulicí zrovna procházel obrovský průvod. 
Chytli jsme mazaně taxi společnosti modrý pták hned u hotelu a nechali se dopravit na zastávku dopravní společnosti Perama tour. Po cestě se nás řidič ptal, kam jedeme. Když jsme přiznali oblast jezer a sopky severně od Ubudu, začal se smát, snad se úplně otřásl. Prý je tam strašná zima, Eliška v tu chvíli letní šaty minimálně orosila, moje tvář zůstala kamenná. Ještě byl nějaký čas, sedli jsme naproti přes ulici na dva vychlazené shaky a pozorovali ruch ulice.
S půl hodinovým zpožděním jsme se nasoukali do minibusu a 90 minut utíkalo jako po másle. Objednaný hotel se nacházel asi 5 km před plánovanou zastávkou, a tak jsem, po tom co mi náhle naskočil internet, bez váhání oslovil řidiče zvoláním “mister driver”, jestli nám může přibrzdit. Šlápl na brzdy, vypakoval nás na chodník a dokonce jsme si vyměnili telefon, aby nás mohl zase za dva dny nabrat cestou zpět, jezdí tuhle linku pravidelně. Shodou šťastných náhod jsme vyskočili asi 100 metrů nad odbočkou k našemu dnešnímu nocležišti.
Přivítala nás rodina pana Nyomana pokojem s fantastickým výhledem na rýžová pole. Půjčili jsme si motorku a vyrazili prozkoumávat okolí. Chtěli jsme dojet až k jezeru Bratan s plovoucím chrámem, ale po 10 minutách nás stihla taková průtrž mračen, že jsme raději zastavili na oběd v první restauraci.
… o 3 hodiny později!
Prší, kam oko dohlédne, zataženo je na 2 týdny dopředu, do restaurace přišla na návštěvu i paní mlha. Nezbývá nic jiného, než se vrátit zpět. Shodli jsme se, že déšť ustává. Nasadili jsme pláštěnky a vyrazili. Opět jsme se vzácně shodli, že jsme neměli pravdu, prší ještě víc. Neviděl jsem nic, jel jsem vysloveně po paměti, byť jsem si tedy neodpustil pár předjetí zleva “pruhem pro motorky”. Dokodrcali jsme domů úplně promočení, ještě že máme čisté suché prádlo na převlečení z rána. Nasadili jsme zbraň v podobě velkého větráku otočeného na sušák s věcmi a nějakou dobu jsme se ven neodvážili.
Odvahu jsme sebrali, až když se setmělo. Déšť ustal a my s díky přijali nabídku večeře. Jídelní lístek byl spíše pro parádu, měli jen jedno jídlo, smaženou rýži se zeleninou a vajíčkem. Nutno dodat, že jsme si opět pochutnali a vše zapili místním pilsenerem. Jako dezert přidal majitel čerstvě utrženou marakuju, na strom jsem mu musel svítit.
Docela dlouhou dobu jsme s ním rozebírali život, až se rozhoupal a nabídl nám účast na lokální zábavě, vzdálené asi 200 metrů. Když s sebou v podpaží bral kohouta, vše nám bylo jasné a já běžel s jiskřícíma očima pro drobné. Aréna se rychle začínala plnit lidmi (muži) s látkovými taškami, které zvláštně kokrhali. Bylo zřejmé, že tohle bude doopravdy. Kohoutí zápasy jsou na Bali oficiálně zakázané, ale zrovna v této aréně se zápasí každý večer. Podívaná je to určitě zajímavá, ale určitě nic pro milovníky zvířat. Zápas totiž končí smrtí jednoho z účastníků. A aby to netrvalo tak dlouho, s velkou péčí majitel přiváže svému bojovníkovi k noze velmi ostrý nožík.
Na začátku do bojiště vstoupí několik mužů a poměřují kohouty velikostně. Když je jasné, kdo bude s kým zápasit, přijde na řadu to hlavní – sázky. V první fázi je možné kohouta koupit, zvláštním algoritmem a shlukem kartiček a peněz se určí, čí bude a za kolik, nehledě na výsledek. V druhé fázi se sází na samotný výsledek zápasu, proti majiteli kohouta a nebo proti jakémukoliv sázejicímu. Takhle nějak jsme to pochopili, plus mínus to tak bude. Vtipné na tom celé je, že jsou sázky na Bali zakázané už od roku 1981.
Shlédli jsme tři utkání, něco vsadili a zjistili, že náš hostitel je zde velmi uznávaný muž. Eliška obdržela několik komplimentů od anglicky nemluvících účastníků klání a rozhodli jsme se, že krve bylo dost. Nechápu jak, ale vydělali jsme si dokonce na dnešní večeři. Dobrou.
