Cestopis Bali 05

Sbalili jsme našich pár věcí, vychutnali si opět dobrou snídani a pokračovali odložit nepotřebné do našeho dalšího hotelu. Pokoj ještě ráno nebyl připraven, krosny si tedy našly místo pod pultem. Přeběhli jsme silnici k půjčovně motorek, chvilku jsme vybírali, a nakonec jsme vzali jediný otlučený scooter, který byl v nabídce. Měl toho za sebou víc než stoletá lípa na návsi, ale zase obsahoval řidítka v tuningu.

První zastávkou našeho dnešního výletu, který nám pomohl naplánovat majitel restaurace při večeři, byly rýžové terasy poblíž městečka Tegallalang. Tohle byla dobrá volba, strávili jsme zde dobrou hodinku pozorováním těchto úchvatných vlhkých kaskád. Měli jsme nutkání vyzkoušet i velkou houpačku nad propastí, ale požadovaná cena nemohla být z morálního principu akceptována. Vyřádil se i pan dron a jen co mu došla první baterie, nasedli jsme na naši motorku a pokračovali dále k vodnímu chrámu Tirta empul s posvátnou vodou.

Voda, o níž se traduje, že má čarovnou moc a působí jako elixír života, je svedena do velké nádrže v chrámu, odkud se mnoha výtoky vlévá do koupacího jezírka. Míří sem k očistě tisíce věřících každý den.

Já jsem se včera sprchoval s mýdlem, a tak jsem raději s místním příslušníkem rozebral Ronalda s Mesim u televize. Od milé prodavačky jsme zakoupili každý po jednom banánu ke svačině, na hlavě jich nesla snad stovky. Je stejně zvláštní tento zvyk, přenášet těžká břemena na hlavě.

Ven z chrámu jsme prošli skrze stánky klikatou cestou, prodejci zde byli hodně dotěrní, ale většinou se mi daří vysvětlit, že půlmetrový dřevěný penis opravdu na nic nepotřebuji nebo že obraz s úhlopříčkou slušné obývákové televize bych jednoduše nedovezl.

O 5 kilometrů dál jsme udělali zastávku v dalším chrámu nazvaném Pura Gunung Kawi. Chrám je zakomponován do skal v kaňonu. Schází se sem po příkrém schodišti obklopeném poli původní vysoké balijské rýže. Sedmimetrové sochy vytesané do kamene jsou zasvěcené královské rodině, klid a mír byl cítit všude kolem spolu s vonnými tyčinkami. V chrámech se všude platí vstupné, většinou 15.000 rupií, tedy asi 22 Kč. U vstupu vás přesvědčují trhovci, že dovnitř budete potřebovat sarong (zavinovací sukně pro zahalení), a že je potřeba ho koupit, navíc za speciální cenu. My zkušení chrámisti však víme, že je jeho půjčení v ceně vstupenky těsně před vchodem. Výstup zpět byl po strmých schodech dosti náročný, a tak jsme přibrzdili na rychlou balijskou kávu.

Aby se nám to nepletlo a nesplívalo, o 10 km dál směrem zpět k Ubudu nás čekala ještě sloní jeskyně, která nemá se slony nic společného, chrám Goa Gajah. Zaplatili jsme obligátní 3 Kč za parkovné pro motorku a prošli celý areál včetně dvou bazénů, jeden byl určen pro svobodné a druhý pro sezdané, hlavně to nesplést. K obědu jsme si dopřáli pár chodů indického jídla.

Pokračovali jsme dále na jih k vodopádu Tegenungan, velké plné parkoviště dávalo tušit, že zde sami nebudeme. K vodní atrakci se šlo opět po strmých schodech, když už nic, alespoň trochu kardia. Jedná se o hodně turistické místo, ale vodopád to byl fotogenický. Aby toho nebylo málo, udělali jsme zastávku ještě v tzv. opičím lese. Jde o park plný zeleně, uprostřed Ubudu, jehož hlavní zajímavostí je, jak správně tušíte, množství opic. Upravená vstupní brána s kasou připomínala návštěvu amerického zábavního parku. Jediným přáním Elišky bylo, abychom uvnitř nejlépe žádné opice nepotkali. Místní cedule nabádaly ke klidu, když by se náhodou nějaká z opic rozhodla nejenom k očnímu kontaktu. Opic jsme potkali mnoho a žádná se nás nepokusila ohrozit, ba ani omezit. Eliška byla ráda, že to máme za sebou a my mohli po náročném dni zamířit do hotelu.

Mezonetový pokojíček už byl připraven. Odevzdali jsme trochu prádla k vyprání, smočili se v bazénu a spěchali na večeři. Jedna perla na závěr, dneska jsme nezmokli. A jelikož je deník psán s určitým časovým zpožděním, už nyní vím, že zítra to bude o dost horší. Z okna jsme měli výhled na chrám plný místních a přesně víme, v kolik zde začíná noční klid, asi ve třičtvrtě na 12. Koncert smíšený se stand-up comedy nám v uších bude ještě chvilku znít. Dobrou.