Dnes v noci pršelo tak silně, že jsme spali jako zabití. Náš plán vyrazit kolem 8 hodiny ranní vzal za své, když jsme na sebe v půl 10 rozlepili oči. Doběhl jsem na recepci hotýlku Gora house a objednal dvě vaječné omelety, talíř ovoce a dva melounové freshe. Servis proběhl na naší terase během deseti minut.
Jelikož vysvitlo slunce, konečně jsme mohli využít náš ultra bio opalovací krém pro dětskou pokožku. Ještě, že jsme si dali jen malou vrstvu, co jsme vyšli před hranice pozemku našeho hotelu, velký mrak přes celou oblohu schoval námi vyvolávaný přísun tepla zase na později.
Vyrazili jsme na malý trek zvaný Ridge walk, mělo by se jednat o asi 2,5 km tam a zase zpět pěknou přírodou s krásnými výhledy do okolí. A já konečně budu moci nechat pořádně proletět drona Karmu, chudák, do teď byl uvězněn v batohu spolu s nabíječkami. A taky že ano, po kilometru se prostor otevřel a vzletu nic nebránilo. V oblacích se proháněl s dalšími dvěma kolegy, připadal jsem si jako na dronfestu. Na Bali není létání s drony nijak zvláště omezeno, schválně jak dlouho to vydrží.
Došli jsme až na konec k vyhlášenému Karsa café, kde jsme chvilku poseděli v patře s výhledem na rýžová políčka. Cestou zpět jsme zakoupili nějaké dary u místního umělce, který už se prý 40 let živí malováním obrazů a dřevěných vajíček. Ještě jsme si nechali poradit další okruh kolem rýžových teras, jen kousek z hlavní silnice, ale už jsem pomalu začínal tušit, že to suchou nohou neprojdeme. Byl jsem tak propocený, že jsem se rozhodl využít nabídky trhovce na bavlněné tílko se znakem balijského zlatavého moku.
Po cestě jsme úplně náhodně prošli kolem hotelu, který máme zamluvený na zítra, aspoň nebudeme muset hledat. Chvilku jsme pozorovali místní ženu v klobouku a tajemné kukle, jak mlátí rýži, když začínalo opět pršet. Nasadili jsme pláštěnky a byli jsme rádi, že jsme po sto metrech zakotvili v sympatickém warungu na něco k snědku. K brance nám přišla na pomoc s růžovým deštníkem mladá servírka, a my se jen protáhli kolem hejna kachen. Hodiny bily 1. hodinu odpolední a byl právě čas na vydatný oběd.
Déšť byl tak silný, že by ani opici ven nevyhnali, a tak jsme objednávali další a další pokrmy. Po 3 hodinách se z provazů deště staly provázky a my se rozhodli pro cestu zpět na hotel. Pláštěnky fungují, ale přece jen jsme se převlékli a hodili trochu do gala. Pro jistotu jsme si půjčili deštník, kterému však chyběly asi čtyři dráty, ale pocit byl lepší, jak s mastercard.
Zničeni po celém dni jsme si dopřáli hodinovou masáž celého těla v Glory spa na hlavní třídě. Prostředí nebylo kdovíjaké, ale masáž za v přepočtu 100 kč fantastická. Ochutnali a zakoupili jsme cibetkovou kávu, pojedli lehkou večeři, vrátili suchý deštník, zkoukli první díl Chalupářů a vzhůru na kutě, opět v Ubudu. Možná bychom usnuli i rychleji, než za dvě hodiny, jenže mladá skupina Thajců nad námi byla proti. Nevíme, co všude mají s tím Sheeranem. Dobrou.
