Cestopis Bali 03

Jelikož jsme měli motorku na 24 hodin, rozhodli jsme se ráno pro výlet na vyhlášený chrám Tanah Lot, který je zbudován na skále v moři a dá se k němu dostat pouze při odlivu. U základny údajně sídlí jedovatí mořští hadi, kteří mají chrám chránit před vetřelci a zlými duchy. Při výjezdu a pohledu na oblohu jsme usoudili, že hodinová cesta by s sebou mohla přinést vodní srážky, zakoupili jsme tedy motopláštěnku pro případ nouze.  Ani jsme jí nestihli vybalit a začalo poprchávat. Všichni nám říkají, že není sezóna deště a že nechápou, co se to koncem června děje, ale nejsme z cukru.

U chrámu jsme byli koncem osmé hodiny ranní, na rozsáhlém parkovišti nebyla prakticky ani noha. Chrám byl velmi fotogenický a měli jsme štěstí na odliv, tudíž jsme se dostali až k jeho blízkosti. Místní svatý muž nás nalákal na očistu obličeje a nohou u svatého pramene, obdrželi jsme květinu za ucho a trochu rýže na čelo. Vůbec jsme se nebránili, cestou zpět budeme na silnici trochu toho štěstí potřebovat.

Odjíždíme právě včas, přijíždí první davy v autobusech a už nepoprchává, silně leje. Nasazujeme pláštěnky a helmy. Podotýkám, že byl vynikající nápad nechat helmu horní stranou dolů, měl jsem v ní asi 3 litry vody. Co se dá dělat, i já se stále učím. V polovině cesty zpět jsme zastavili, zkontrolovali cestu na mapě a chvilku si odpočinuli od provazů deště. Už jsem si říkal, že je na čase motorku opustit, varhánky byly na každém z našich prstů. Přestává pršet a my se zastavujeme v agentuře zakoupit jízdenky na autobusový polední spoj do středu Bali, města Ubud.

Vracíme motorku bez jediného škrábance, dobalujeme krosny a vydáváme se na kilometr vzdálené místo odjezdu. Řidič si nás odvedl dle jeho slov pouze za roh, odkud už jsme opravdu vyjeli, byl to další půl druhý kilometr. Cesta autobusem byla velmi klidná, většinu časem jsme totiž stáli v koloně. Ledničkové prostředí v autobuse už nás nepřekvapí, píšeme deník a kocháme se okolím. V největším kopci před Ubudem řidič vysedá z autobusu a přináší zpět velký kámen, skoro to vypadá, že bude každé stání v kopci pojišťovat klínem pod kolo. Asi to nakonec shledal příliš odvážným kouskem a raději zavolal tři malá auta, která nás do centra dovezla.

Ubud je hlavním kulturním centrem Bali, je zde mnoho galerií, obchodů, restaurací i hotelů. Je to i dobrý výchozí bod na výlety všemi směry. Po cestě jsme zamluvili pěkný hotýlek s bazénem, nechtělo se nám jít pěšky, a tak jsme hlavní třídu kolem opičího lesa projeli taxi. Následovala procházka se zastávkou v Lotus Café u pěkného chrámu s jezírkem plném leknínů. Navštívili jsme i královský palác, kde doposud bydlí část královské rodiny.

Jelikož si Eliška ještě nic nekoupila, zastavili jsme i v místním obchodu s poslední balijskou módou. Zakoukala se do oblečení, u kterého doteď přemýšlím, jestli se jedná o kalhoty nebo sukni. Původní cena 200.000 rupií spadla naším odchodem až na 100.000, nemohli jsme je tam nechat. V temné uličce jsme je 14 minut oblékali, abychom zamířili na večerní taneční představení u královského paláce.

Někde jsme četli, že je to dost turistická zábava, ale že stojí za to to vidět. Můžeme potvrdit, zejména dvojkostým draka stál za to. Hlučná hudba však byla na naše unavená těla dost, a tak jsme se odebrali na kutě, tentokrát v Ubudu. Dobrou.