Srí Lanka 01 – Sobota 19.11. 2016 – Negombo

Probudili jsme se v našem skromném pokojíčku (Anicia Beach House, Negombo) někdy kolem 13:00 místního času. Dnešek jsme nechtěli nijak hrotit, jen tak projít okolí, podívat se na pláž a odpočívat po náročné cestě.

Musím říct, že první kroky po okolí byly hodně zlehka našlapované, ale je to o zvyku. Jsme zvyklí na úplně jiný standard toho, co asi znamená slovo normální. Vybrali jsme teda zajímavou čtvrť hned u pláže, ale že by to byla tzv. milionářská čtvrť se říci nedá. Spíše jsou tu všude kolem milionáři z chatrče, teda bez těch milionů.

Začali jsme obhlídkou pláže, všude kolem dost špíny a odpadků, oni si tady lidi obecně na úklid evidentně moc nepotrpí (něco pro naší Eli, o paní tchýni ani nemluvím :).

První kontakt s místňáky byl hned v blízkém palmovém háji. Eliška na mě volá, ať se jdu podívat, že se tam nějaká holčička snaží shazovat kokosy. Byla to asi tak 80-ti letá paní s asi 4-metrovou bambusovou tyčí, které se ale nedařilo. Zeptali jsme se, jestli chce pomoci, prý ano a “all” (myslela asi všechny kokosy ty vole). Pomohli jsme a dokonce úspěšně. Shodili jsme dva, paní je vzala do rukou, uctivě poděkovala a odešla. Jo, už se asi nemohla dočkat bohaté večeře.

Předpověď nebyla na dnešek úplně dobrá, ale zatím v pohodě, nezmokli jsme.

Pokračovali jsme dále do města, nasát atmosféru. Nasáli jsme po cestě zejména dost výparů z místních vozidel, polovozidel a všudypřizomných třikolek (tzv.  tuktuků). Pravidla jízdního provozu tu neexistují a nebo jsme je za těch pár hodin zatím nepochopili. Všichni troubí, nejspíše nám na pozdrav.

Někde jsme četli, že místní stoky jsou plné varanů, zatím nemůžeme potvrdit, všude jen Eldy oblíbení psi a kočky.

Koukněte, kam až se zlínský továrník, pan Baťa, dostal. Během hodinky jsme potkali asi 4 obchody. 🙂 A všude měli 30 % dolů.

Procházeli jsme uličkami kolem obchodů, rychlých občerstvení, opraven všeho možného. Dokonce nám chtěli prodat pračku, pěkná a ve slevě. Ale nakonec jsme si řekli, ze by se nám do koupelny stejně nevešla.

Nestačili jsme zírat, co se to kolem nás všechno děje. Až jsme trochu přestali dávat pozor, kudy a kam jdeme. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme trefili cestu zpátky směrem k našemu guest house. Zastavili jsme se v restauraci, která nás zaujala už ráno a dali si lehkou večeři (těstoviny se zeleninou). Bylo to výborné a celkem pálivé. Prý když nás viděl, tak to ukuchtil nejméně pálivé, jak uměl. No, těším se, až ochutnáme něco normálního na místní poměry.

Potom už byla jen sprcha a plánování zítřka, asi uvidíme slony, hodně slonů. Dobrou.

“Yes, please, all.”

– stařena bez jména, lovkyně kokosů