V noci na dnešek jsme se příliš nevyspali, museli jsme totiž dávat pozor na strop našeho pokoje. Chvílemi to znělo, jako kdyby tam probíhali sprinterské závody skupiny gekonů (nebo něčeho většího). Když se do toho přidalo kočičí mňoukání, přivítal jsem v klubu přátel ponocování i Elišku. I včera jsme volili pokoj včetně snídaně, která opět nezklamala, poseděli jsme na dvorku před hotelem a vzpomínali na včerejší neuvěřitelný den. Všechny zážitky jsou naštosovány tak za sebe, že člověk nemůže ani vydechnout a vše v klidu zpracovat.
Majitel hotelu nám zařídil vyprání prádla i s dovozem, Eliška byla na vrcholu blaha, můžeme se opět obléci do čerstvého a navíc pátky jsou v tomhle její, míváme velké prádlo. Zařídil nám i tuktuka k autobusu a poradil, jakými spoji se nejsnáze dostat na jih. Eli už se nemůže dočkat, že by jí konečně mohla začít “pravá” dovolená. Podepsali jsme se do návštěvní knihy, obdrželi na cestu láhev vody a čerstvé utržené mango (obojí free of charge) a rozjeli se směrem na jih – k oceánu. Dnešní jízda autobusem byla zatím asi nejzběsilejší ze všech doposud absolvovaných. Pochopili jsme, co opravdu může znamenat slovo express.
I když se tu jezdí vlevo, náš pan řidič si oblíbil zejména pravý (předjížděcí) pruh. Zažili jsme i teleshoping live, no spíše busshoping live. Výběrčí dokonce zastavil TV (ve které běžel koncert nějaké místní kapeli), aby bylo pana nabízeče dobře slyšet. Vše probíhalo za jízdy v rychlosti cca 80 km / hod. v absolutně narvaném autobuse. Seděli jsme s Eldou jako jediní bílí na “trojce” s místním důchodcem (věkově, důchody nevím, jestli zde pobírají), který se ústavičně díval na Elišky nohy, snad půl hodiny v kuse. Asi tak pěkné nohy (a hlavně bílé) ještě tak z blízka neviděl. Prodejce si potřísnil košili nějakou špínou a chtěl ukázat, jak šmouha po nanesení speciálního přípravku zmizí. Ještě než použil tekutinu z lahvičky, skvrna začala mizet. Buď jsme to nepochopili, nebo byl kouzelník, a nebo nás chtěl podvrhnout falešnou skvrnou. Tak jako tak to působilo dost komicky. Pár lidí si koupilo, my nikoliv, máme přece vypráno.
Po 2,5 hodinách jsme dorazili do města Tangalle, které leží na jižním pobřeží Ceylonu. Po výstupu z autobusu Eliška zavětřila dalšího místního Baťu, a jelikož byl včera ten “Black Friday”, na chvilku jsme vstoupili. Slevy se nekonaly, zato jsme opět zaslechla češtinu, teď už opravdu od Čechů. Nerezervovali jsme žádný hotel, měli jsme vytipovanou pláž Rekawa (dle hodnocení na netu krásná, sic s velkými vlnami, ale bez zástupu dalších turistů). Když se nám tu bude líbit, najdeme hotel přímo na pláži. Dovezl nás sem tuktuk, chtěl 350 rupií, trochu moc za 5 km, nakonec kývl na 250, hrozné, jak to kluci zkouší.
Když jsme dorazili na pláž, věděli jsme, že se hodnocení nemýlilo, asi po 5 minutách nás zaujal hotel, který sestával z přírodních chatek (tzv. Cabanas), měl pěknou přilehlou restauraci a houpací sítě (to byla naše priorita). Po krátkém smlouvání jsme kývli na podmínky a šli se rychle ubytovat. Ještě rychleji jsme na sebe hodili plavky a běželi vstříc oceánu – Bengálskému zálivu. Hned z dálky jsme zjistili, že koupání ve dvoumetrových vlnách asi nebude jednoduché, a tak jsme se drželi rozumně při kraji. Z houpací sítě jsme pak se zájmem pozorovali dvojici chlapíků, kteří měli na vlny zcela opačný názor a během chvíle se ocitli dost daleko od břehu. Asi jim nedošlo, že bude potřeba dostat se také zpět. Chvílemi to vypadalo jako boj o přežití (získali si pozornost všech málo přítomných), ale nakonec to dobře dopadlo. Jeden z hrdinů okamžiku neoslavoval svůj úspěšný návrat dlouho. Zhatila mu ho rozčilená manželka, která měla evidentně podobný názor na dvoumetrové vlny jako my.
Z pláže nás vyhnal až večerní déšť, převlékli jsme se a usedli ke stolu místní restaurace. Podával se čerstvě ulovený tuňák, kterému jsme nemohli odolat. I dneska nám držte palce, malý gekon opět bdí v rohu okna našeho pokoje, asi jel s námi stejným expressem. Dobrou.
“Animals are not dangerous, only people.”
– včerejší průvodce v Buduruwagale
OK, zkusíme v to věřit. 🙂
Růžena
Ahojte mládeži,
a
Tak Eli teˇd, si už začneš užívat dovču bez nějakých lezení po kopcích a to někdy i s krosnou. Nebrzdil Dáda v tom vašem expresu nohama i rukama, aby autobus dojel v pohodě? No ono ty kopce měly něco do sebe, viděli jste kus krásné přírody a vše kolem ní. Tak teď už máte asi nejnáročnější část putování za
sebou
Ta k si musíte užít trochu lenošení a moře, když už jste jeli tak daleko.Ty houpací sítě jsou fajn že, dobře se v nich odpočívá. To vaše zvíře, co vás pronásleduje asi budete muset nějak zabavit, aby vás nechal vyspat. Opatrujte se a užívejte si dovolenou. Pa,pa